Největší území s výskytem vátých písků na Moravě se nachází v trojúhelníku mezi Hodonínem, Kyjovem a Bzencem. Tyto písky pocházejí z fluviálních sedimentů řeky Moravy. Její povodí se nachází v geologicky poměrně jednotvárném území severní Moravy, budovaném hlavně flyšovými a kulmskými sedimenty, které zahrnuje např. Oderské vrchy, Nízký Jeseník a předhůří Západních Karpat. Velmi stejnorodé a jemnozrnné nivní sedimenty obsahují více než 90 % SiO2 a jsou velmi kyselé. Písky byly vyváty z teras řeky Moravy během pleistocénu. V severovýchodní části území jsou jejich vrstvy až 30 m mocné, směrem k jihozápadu se jejich mocnost zmenšuje. Převládajícím půdním typem tohoto písčitého území jsou kambické arenosoly pod lesními porosty a dystrické litosoly na volných plochách bez vegetačního krytu. Podnebí je zde suché a teplé: průměrná roční teplota leží mezi 9,0 a 9,5 °C, průměrný roční srážkový úhrn činí 550-600 mm.

Během holocénu se na silných vrstvách vátých písků vyvinuly acidofilní doubravy asociace Festuco ovinae-Quercetum ze svazu Genisto germanicae-Quercion, pravděpodobně s autochtonní borovicí (Pinus sylvestris), zatímco na mělčích vrstvách písku rostou panonské teplomilné doubravy asociace Carici fritschii-Quercetum roboris ze svazu Aceri tatarici-Quercion. V mezidunových sníženinách se místy vytvořily dubohabřiny svazu Carpinion a tam, kde byl písek vyvát až na úroveň hladiny podzemní vody, také mokřadní olšiny asociace Carici elongatae-Alnetum ze svazu Alnion glutinosae. Poblíž západního a severního okraje Dúbravy existovalo přirozené bezlesí v podobě několik slatinišť, v nichž se na některých místech uložily silné vrstvy slatiny.

Lesní porosty Hodonínské a Bzenecké dúbravy byly ve středověku silně poškozeny pastvou. Na některých místech se do konce 18. století vytvořily pohyblivé písčité duny, a proto se území často označuje jako Moravská Sahara.

V první polovině 19. století byly zahájeny rozsáhlé zalesňovací akce; vysazována byla hlavně borovice lesní. Váté písky však zachránila před úplným zalesněním výstavba Ferdinandovy severní dráhy v druhé polovině třicátých let 19. století; ta prochází východním okrajem území mezi obcemi Rohatec a Moravský Písek. Podél dráhy musel být až do konce osmdesátých let 20. století zachován bezpečnostní pruh volného písku k ochraně okolního lesa před požáry. Tento pruh písku se stal důležitým útočištěm psamofilní flóry a vegetace. Další menší plochy nezpevněných písků se zachovaly na nedalekém vojenském cvičišti Hrubá louka u osady Pánov. Od roku 1990 je území rezervací (od roku 1992 v kategorii národní přírodní památka) a těší se péči institucí státní ochrany přírody.

Na bezlesých místech lze pozorovat různá sukcesní stadia zarůstání písku. Jsou to plochy s vegetací svazu Corynephorion canescentis, tvořenou jednoletými nebo krátkověkými druhy, a plochy se suchými trávníky s kostřavou pochvatou (Festuca vaginata) a kavylem písečným (Stipa borysthenica).

Květena Vátých písků představuje kombinaci subatlantských druhů, z nichž některé zde dosahují jihovýchodní hranici areálu, a panonských druhů, které zde dosahují severozápadní hranice areálu. Mezi subatlantské druhy Vátých písků patří trávnička obecná pravá (Armeria vulgaris subsp. vulgaris), paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) a kolenec Morisonův (Spergula morisonii); k panonským druhům se řadí šater latnatý (Gypsophila paniculata), tomkovice plazivá (Hierochloë repens), lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia), kolenec pětimužný (Spergula pentandra) a kavyl písečný (Stipa borysthenica). Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum) se zde blíží jižní hranici svého areálu. Místní populace kostřavy pochvaté (Festuca vaginata) jsou někdy hodnoceny jako samostatný poddruh, subsp. dominii, který je endemitem západní Panonie.


Výběr cévnatých rostlin zaznamenaných v rezervaci

Acer negundo
Agrostis vinealis
Achillea pannonica
Achillea setacea
Allium scorodoprasum
Anthemis ruthenica
Anthoxanthum odoratum
Arabidopsis thaliana
Arabis glabra
Aristolochia clematitis
Armeria vulgaris subsp. vulgaris
Arrhenatherum elatius
Artemisia campestris
Asparagus officinalis
Astragalus glycyphyllos
Atriplex patula
Berteroa incana
Betonica officinalis
Brachypodium sylvaticum
Bromus hordeaceus
Bromus sterilis
Bromus tectorum
Calamagrostis epigejos
Camelina microcarpa
Carex hirta
Carex humilis (vzácně)
Carex praecox
Carex supina
Carlina vulgaris
Centaurea scabiosa
Centaurea stoebe
Cerastium arvense
Cerastium glutinosum
Cerastium semidecandrum
Chelidonium majus
Chenopodium botrys
Chenopodium hybridum
Chenopodium pumilio
Chondrilla juncea
Cichorium intybus
Consolida regalis
Conyza canadensis
Corynephorus canescens
Cynodon dactylon
Cynoglossum officinale
Danthonia decumbens
Dianthus pontederae
Echium vulgare
Equisetum arvense
Equisetum ramosissimum
Eragrostis minor
Erigeron acris s. l.
Erodium cicutarium
Erophila verna
Eryngium campestre
Erysimum diffusum
Euphorbia cyparissias
Euphorbia esula
Falcaria vulgaris
Festuca brevipila
Festuca rubra
Festuca vaginata subsp. dominii
Galium aparine
Geranium robertianum
Gnaphalium sylvaticum
Gypsophila paniculata
Helichrysum arenarium
Hieracium bauhini
Hieracium echioides
Hieracium pilosella
Hieracium rothianum
Hieracium umbellatum
Hylotelephium maximum
Hypericum perforatum
Hypochaeris radicata
Impatiens parviflora
Jasione montana
Lamium purpureum
Lathyrus tuberosus
Lepidium campestre
Linaria genistifolia
Linaria vulgaris
Luzula campestris
Melampyrum pratense
Melica transsilvanica
Moehringia trinervia
Muscari comosum
Myosotis ramosissima
Myosotis stricta
Oenothera biennis
Origanum vulgare
Papaver argemone
Petrorhagia prolifera
Peucedanum oreoselinum
Pimpinella saxifraga
Pinus sylvestris
Plantago arenaria
Poa compressa
Potentilla arenaria
Potentilla reptans
Pseudolysimachion spicatum
Quercus robur
Robinia pseudacacia
Rumex acetosella
Salvia nemorosa
Saponaria officinalis
Scabiosa ochroleuca
Scleranthus annuus
Scleranthus perennis
Scleranthus polycarpos
Scrophularia nodosa
Securigera varia
Sedum sexangulare
Senecio jacobaea
Senecio viscosus
Seseli annuum
Seseli osseum
Setaria viridis
Silene nutans
Silene otites
Silene viscosa
Silene vulgaris
Spergula arvensis
Spergula morisonii
Spergula pentandra
Stellaria media
Stellaria pallida
Stipa borysthenica
Stipa capillata
Taraxacum sp. e sect. Erythrosperma
Teucrium chamaedrys
Thymus serpyllum s. str.
Tragopogon dubius
Trifolium alpestre
Trifolium arvense
Trifolium dubium
Trifolium montanum
Valeriana officinalis s. str.
Verbascum chaixii subsp. austriacum
Verbascum phoeniceum
Veronica arvensis
Veronica dillenii
Veronica verna
Vicia lathyroides
Vincetoxicum hirundinaria
Viola arvensis
Viola canina

Od roku 1996 se mykoflórou NPR Váté písky zabývá Z. Bieberová, mykoložka Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Brně, a J. W. Jongepier (Veselí nad Moravou). Dosud (do roku 2000) bylo v rezervaci zaznamenáno skoro 90 taxonů makromycetů.


Pozoruhodné druhy makromycetů zaznamenané v rezervaci

Agrocybe semiorbicularis (Bull.) Fayod
A. subpediades (Murrill) Watling
Astraeus hygrometricus (Pers.) Morgan
Calvatia candida (Rostk.) Hollós: roste zde pravidelně; poprvé druh sbíral pravděpodobně F. Šmarda (PILÁT 1958)
Cinereomyces lindbladii (Berk.) Jülich
Coltricia perennis (L.) Murrill
Dichomitus squalens (P. Karst.) D. A. Reid: velmi vzácný druh, v České republice znám jen ze čtyř nalezišť
Entoloma dysthaloides Noordel.
Hygrophorus aureus (Arrh.) Fr.
Inocybe dulcamara (Alb. et Schwein.) P. Kumm.
Lactarius pinicola Smotl. ex Z. Schaef.
Lycoperdon lividum Pers.
Phylloporus rhodoxanthus (Schwein.) Bres.: velmi vzácný druh, nyní navržen na zařazení do seznamu hub Bernské konvence
Pseudomerulius aureus (Fr.) Jülich
Rhidicybe popinalis (Fr.) Singer
Rhodocybe hirneola (Fr.) P. D. Orton
Tricholoma equestre (L.) P. Kumm.
T. orirubens Quél.
T. portentosum (Fr.) Quél.



Citovaná a doplňující literatura:

GRULICH V., ANTONÍN V. & DANIHELKA J. (2002): Národní přírodní památka Váté písky u Bzence. Botanický průvodce. - 4 pp., Česká botanická společnost, Praha.

Taxonomické a syntaxonomické pojetí: cévnaté rostlin - KUBÁT 2002, rostlinná společenstva - MORAVEC 1995, 2000

GRULICH V. (1987): Fytogeografická charakteristika jihomoravských písků. - Zpr. Čs. Bot. Společ. 22, Mater. 6: 75-79.

GRULICH V. [ed.] (1989): Výsledky floristického kursu ČSBS v Uherském Hradišti 1987. - Uherské Hradiště.

GRULICH V. & GRULICHOVÁ J. (1986): Kostřava ametystová (Festuca amethystina L.) na jižní Moravě. - Zpr. Čs. Bot. Společ. 21: 181-188.

KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. - Academia, Praha.

MORAVEC J. [ed.] (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. - Severočes. Přír., suppl. 1995: 1-206.

MORAVEC J., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (2000): Přehled vegetace České republiky. Vol. 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. - Academia, Praha.

PILÁT A. [ed.] (1958): Gasteromycetes. Houby - břichatky. - In: Flora ČSR, ser. B, 1: 1-864, Praha.

ŘEPKA R. [ed.] (1997): Příspěvek k flóře vracovsko-bzeneckých písků. - Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště 2: 58-79.

ŠMARDA F. (1961): Rostlinná společenstva území přesypových písků lesa Doubravy u Hodonína. - Pr. Brněn. Zákl. Čs. Akad. Věd 33/1: 1-56.


Poznámka
Jako průvodce sjezdových exkurzí IX. sjezdu České botanické společnosti v Lednici vydala v srpnu 2002 Česká botanická společnost v Praze. K tisku připravil Jiří Danihelka; příprava textu byla podpořena z výzkumného záměru MSM 143100010.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.palava.cz